Arabské jaro – výbuch revoluce

                Situace v arabském světě se změnila. A to především z hlediska lidských práv. Na počátku nového tisíciletí byly režimy v některých zemích severní Afriky a Blízkého východu tak tvrdé a represivní, že si tamější obyvatelé řekli dost. Vlna nepokojů, občanských protestů a bojů za lidská práva vyústila v těchto státech ve svržení diktátorů. Ovšem ne všude se podařilo dosáhnout změny, tedy alespoň ne takové, kterou lid očekával.

                Za počátek tzv. Arabského jara jsou považovány protesty v Tunisku, které reagovaly na upálení mladíka, který tímto činem demonstroval špatné životní podmínky obyčejných lidí. Výsledkem byla abdikace prezidenta, který zde vládl tvrdou rukou celých 23 let.
                V návaznosti na události z Tuniska se začaly davy bouřit i v okolních státech Egyptě, Alžírsku a Libyi, ale i ve vzdáleném Jemenu, Jordánsku a dalších zemích Blízkého východu. Zde je seznam států, v nichž Arabské jaro změnilo vládní systémy:
·         Tunisko
·         Libye
·         Egypt
·         Alžírsko
·         Jemen
·         Jordánsko
·         Sýrie
·         Maroko
·         Omán
·         Saudská Arábie
·         Bahrajn

Ne všech zemích ale došlo k uvolnění poměrů. Pozůstatkem protestů jsou často nepřehledné mocenské boje, občanské války, destabilizované vlády, bída a utrpení. Příkladem je například Libye, kde po svržení Kaddáfího byl sice nastolen demokratický režim, ale poté, co zemi opustila vojska USA, která pomáhala místním povstalcům ve válce s vládními jednotkami, nastaly tvrdé boje mezi jednotlivými rebelskými frakcemi. Tato situace nepolevila do dnešních dnů. Stejně tak bylo Arabské jaro jednou z hlavních příčin současných bojů v Sýrii. Tam prezident Bašír al-Asad proti demonstrantům použil násilí a protesty se změnily v krvavou lázeň. Reakcí bylo vytvoření rebelských jednotek a vleklý válečný konflikt. V Egyptě vyústilo svržení prezidenta Mubaraka ve vládu vojenské junty, která se opírá o podporu armády a potlačování demokratických tendencí.