Zastávka kde nic nestaví
Stává se to skoro na každé cestÄ›, jen to nikomu nestojà za zaznamenánÃ. NapÅ™Ãklad zpoždÄ›nà vlaku a zmeÅ¡kánà následného spoje už nikoho nÄ›jak moc nevzruÅ¡Ã, protože je to na dennÃm pořádku. Takže o tom nikde nenapÃÅ¡e. ProÄ také? To, že autobusy majà zastávky và každý ÄlovÄ›k, a proto také jaksi logicky pÅ™edpokládá, že tam autobus také zastavÃ. Jenže ono to tak nebývá vždycky. Když v horách Äekáte na autobus, abyste se z bodu A dostali do bodu B, domnÃváte se, že i Å™idiÄ vÃ, že pěšky nechcete nebo nemůžete. My jsme to mÄ›li dohromady, protože nás Äekala dlouhá túra, tak jsme chtÄ›li Å¡etÅ™it každý kilometr. TudÞ jsme Äekali na zastávce v poÄasÃ, ve které by ani psa nevyhnal.
Jako vždy jsme radÄ›ji vyÅ¡li dÅ™Ãve a o to déle jsme tu museli Äekat. PrvnÃch pÄ›t minut zpoždÄ›nà jsme brali s humorem, Äas nás nehonil. Tedy zatÃm. DalÅ¡Ãch pÄ›t minut už bylo na pováženou a pÅ™i dalÅ¡Ãm zpoždÄ›nà jsme již ponÄ›kud znervóznÄ›li. PÅ™emýšleli jsme nad tÃm, zavolat na spoleÄnost, která zde autobusy provozuje, ale nikdo z nás neznal mÃstnà dialekt a francouzsky jsme umÄ›li málo. Já tedy ani slovo. A tak jsme tam pomaliÄku zaÄali pouÅ¡tÄ›t koÅ™eny, když se koneÄnÄ› autobus objevil. Sundali jsme torny, neb s nimi se nastupuje Å¡patnÄ› a Äekali.
Autobus si to vesel profiÄel kolem a Å™idiÄ udÄ›lal jen jakési podivné gesto. Snad to mÄ›lo znamenat, že má zpoždÄ›nÃ, a tudÞ nemá Äas se s námi crcat. Už jsme jen bedlivÄ› sledovali zadnà Äást autobusu, zda tam nechodà průvodÄà a nehuláká francouzsky onu slavnou vÄ›tu. „Nezastavujeme, máme zpoždÄ›nÃ!“. Inu, co dál? Stáli jsme tak vÅ¡ichni jak tvrdé Y psilon a koukali do hor. Náhle se mÄ›steÄko Salu zdálo hodnÄ› vzdálené. Takže jsme tam jeÅ¡tÄ› chvÃli postávali a Äekali na zázrak. Nekonal se. Nezbývalo než Äekat na dalÅ¡Ã. Nakonec jsme to vzdali a vrátili se zpátky do Couflens – Lavoir. A to byl konec výletu.Â