O škodlivosti mikrovlnné trouby se můžete dočíst mnoho mýtů
Mikrovlnná trouba pracuje na principu vyzařování elektromagnetického záření rádiových vln v pásmu zhruba 2,5 GHz. Vlnová délka je něco kolem 13 cm, podobné frekvenční pásmo a délku vlny je možno zaznamenat i u bezdrátových sítí Wi-Fi. Rozdíl mezi mikrovlnkou a např. Wi-Fi routerem je především ve výkonu – trouby jsou pochopitelně výkonnějším zdrojem. Podstatné však je, že se nejedná o ionizující záření, které mění DNA buněk. Tento typ elektromagnetických vln je tudíž naprosto bezpečný, zjednodušeně si lze představit situaci, že ohřev potravin zajišťují vlny, kterými se šíří prostorem již desítky let signál rozhlasových stanic.
Neionizující záření bez biodegradace potravin
Z pohledu fyzikálního jde tedy o jakýsi výkonný rádiový vysílač , v jehož blízkosti je umístěna potravina. Ta obsahuje vodu a její molekuly jsou tu rozkmitány velmi vysokou rychlostí, třou se vzájemně o sebe a třením, jak známo, vzniká teplo. Voda se odpařuje a na principu vodní páry dochází k samotnému ohřevu. V podstatě se tento ohřev shoduje s ohřevem v páře, pouze ji nedodáváte zvenčí, ale ta se tvoří teplem od rozkmitaných molekul. Co je však zásadní? Mikrovlnný ohřev nedokáže rozbít chemickou vazbu molekul ani atomů, jde tudíž pouze jen o jejich tření a zahřívání, čímž se nemění biologické složení potraviny. Nedochází k jejich degradaci a kvalita potravin je skutečně srovnatelná, co se týče chemického složení a energetické kvality, s parním ohřevem.
Ohřívání v páře
Dalším zajímavým faktorem je teplotní omezení. Zatímco v mikrovlnce je ohřev omezen pouze teplotou varu vody, což je 100 stupňů Celsia, u jídel ohřívaných na plynovém sporáku je teplota plamene od 800 do 1500 stupňů. Při těchto teplotách však dochází k rozštěpení sacharidů v potravině a ke vzniku rakovinotvorných látek a volných radikálů, především na povrchu ohřívaného jídla. Tukové složky zuhelnaťují a obsahují složky např. jedovatého dehtu. Ohřev v páře je tedy nejbezpečnější a tím je i ten v mikrovlnné troubě.